1.

Z odeslaných odpovědí a přiložených fotografií a videí bylo jasné, že naprostá většina dětí fyzickou aktivitu považuje za nezbytnou nejen pro udržení dobré imunity, ale že je to i výborný prostředek, jak psychicky odolat nucené izolaci v karanténě.

Z aktivit jasně převládají delší procházky s rodinou nebo zvířaty do přírody, které si děti doslova zamilovaly, běh a jízda na kole. Často se objevilo i protahování a posilování s vlastní vahou. Výčet dalších fyzických aktivit respondentů byl ale mnohem širší: jízda na koloběžce, kolečkových bruslích, skateboardu, longboardu, downhill, skoky na trampolíně, přes švihadlo, parkour, tanec, golf, jóga, crossfit, běhání na pásu apod.

Mezi nejzajímavější pohybové aktivity, které byly dokonce doporučeny ostatním žákům, patřilo stavění RC modelů, hra na bicí, práce na zahradě, chytání žab, betonování, sazení „zemáků“, chytání ryb, šplhání po stromech, jízda na koni, geocaching, otužování studenou sprchou a pečení.

Za všechny, kteří na tuto sportovní výzvu odpověděli, vybírám několik nejzajímavějších příspěvků.

„Snažím se plnit všechny úkoly předepsané školou. Najdu si čas i na pohybové aktivity – učím se skákat různě přes švihadlo, s bratrem hraji badminton nebo fotbal na dvorku. Mezi pohybové aktivity patří i procházky, chodíme na Luční ulici - za babičkou, podívat se, zda něco nepotřebuje.
Určitě mezi moje pohybové aktivity patří i práce na zahrádce. Mamka mi dokonce koupila i malou motyčku . Ani jsem nevěděl, že je na jaře na zahrádce tolik práce. To považuji za svůj úspěch, že už trochu rozumím i této práci. Nejenom okopávám záhonky, ale i chodím s konvicí a polévám je.
Mám radost, že jsem i více s bratrem, protože je v tuto dobu rovněž doma.“ (Davida Hrubčík, 6. D)

„Moje sportovní aktivita (která patří i mimo karanténu k té nejoblíbenější) jsou procházky do přírody. Miluju, když se můžu projít po čerstvém vzduchu, proběhnout se po rozkvetlé louce nebo po lese a načerpat pozitivní energii z přírody kolem mě. Zrovna při poslední procházce se nám podařilo zachytit krásu rozkvetlého jara. Když doma vysávám barák od vrchu až dolů, tak se u toho taky dobře zapotím.“                                                                                      (Tereza Jahodová, 6. D)

„Na začátku karantény jsem si řekla, že každý den udělám 100 sedů lehů. Myslela jsem si, že to bude celkem jednoduché, ale to jsem se zmýlila. První týden mě břicho neskutečně bolelo, protože jsem na to nebyla zvyklá, ale časem se to lepšilo a teď mě břicho bolí jen chvilku. Před týdnem jsem se tak nudila, že jsem těch sedů lehů udělala za den 1000. Den na to jsem myslela, že umřu. A co dělám po zbytek dne? Většinou vstanu, udělám si úkoly a potom trávím čas se svou rodinou, nebo si zajdu do lesíka odpočinout. K večeru nejraději chodívám na louku a užívám si ten nádherný pohled na západ slunce.“ (Nela Dorňáková, 8. A)

„Chodím s taťků ráda pracovat do lesa se dřívím. Hrozně mě to baví a v budoucnu bych se tím chtěla i živit. Baví mně se dívat, jak se shazují dolů stromy. Baví mě čistit les  a tím mu také pomáhat dýchat. Hodně lidí, by do mě takovou práci neřeklo, ale opravdu mě to moc baví. Je to takový můj koníček, kterého si neskutečně vážím!“ (Karolína Stružková, 8. A)