amozřejmě - žvýkání udržuje hygienu v ústní dutině, a dává nám tak pocit jistoty, že neobtěžujeme okolí nepříjemným zápachem z úst.

Žvýkání není v rozporu s pravidly slušného chování.

Jde jen o to, o jaké žvýkání jde.

Neestetické pohyby čelistí a okázalé převalování žvýkačky v ústní dutině – určitě ne!!!

Tak, jak vypadají hokejisté na střídačce, nemohou vypadat dámy při společenské konverzaci.

Se žvýkačkou je to stejné jako s mnoha dalšími vynálezy: musíme se je jen naučit používat, abychom z nich vytěžili to dobré a prospěšné.

Takzvané společenské žvýkání vyžaduje jistou zručnost a dovednost. Pokud se tedy naučíme správně a vhodně žvýkat, máme ve společnosti vyhráno!

Veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí.

Okolí nesmí vůbec tušit, že máme v ústech žvýkačku.

Co se žvýkačkou po dožvýkání? Vždy máme po kapsách nebo v aktovce kousek papíru, ubrousek, kapesníček. Odvrátíme se od okolí do ústraní, vyjmeme žvýkačku nenápadně z úst a vložíme do připraveného obalu a vyhodíme při vhodné příležitosti do odpadkového koše.

Navzdory tomu, že se naučíme se žvýkačkou zacházet nenápadně a „společensky“, existují místa, kdy žvýkat nebudeme. Nebudeme žvýkat na svatbě, na pohřbu, v kostele, na úřadech, u lékaře a ve škole.