Ale lidé si řekli, že jim to nevadí a že si svátky udělají i bez Vánoc. A jak řekli, tak udělali. Jenže přípravy se jim vůbec nedařily. Vánoční cukroví při vytahování z trouby spadlo na zem a rozbilo se, štědrovečerní polévka byla hořká, ryba navrchu spálená a uvnitř syrová a měla víc kostí, než normálně.

Také dárky se hned kazily, panenkám odpadly vlásky a autíčkům se ulomila kolečka, nové oblečení si děti hned pokecaly. Když to lidé viděli, řekli si: To se nám ty Vánoce nepovedly. Musíme se napřesrok polepšit.

Potud Josef Čapek. Nepsal však náhodou o dnešku? Pro nás, kteří žijeme o 100 let později, není jeho text jen pohádkou pro děti. Je také zamyšlením, co nám současná doba říká a co si z ní můžeme vzít. A když přijmeme, že se Vánoce rozhodly nebýt nebo že se rozhodly být jinak, než bylo dosud zvykem, určitě se nám uleví.

Vánoce nejsou zlé, mají nás rády a tak se letos rozhodly nám dát velký dárek. Nadělí nám mimořádný čas, abychom se mohli zastavit a zamyslet se, kam směřuje náš život. Jestli všechno to naše honění a pachtění má nějaký smysl a cíl. Využijme to.

Přál bych si, abychom se na Vánoce a pak i v novém roce všichni polepšili a chovali se jinak než dosud. Abychom si zasloužili, že příští Vánoce budou už takové, jaké mají být. Závisí jen a jen na nás, jaké si je uděláme. Letos, napřesrok i po všechny další léta. Věřím, že to dokážeme.