Základní škola Valašské Klobouky

Zda nějaký výrok nebo čin je či není urážka, závisí pochopitelně jak na jednání a úmyslu napadajícího, tak na vnímání napadeného.

Urážka může být záměrná nebo nezáměrná, pokud vznikla nedorozuměním a pociťuje ji tak jen její oběť.

Od urážky je třeba odlišovat pomluvu, nepravdivou nebo zkreslenou informaci za účelem poškození něčí pověsti u jiných.

Pravděpodobně znáte spolužáky, známé či členy rodiny, kteří se vás snaží různými komentáři vytočit, jen tak pro zábavu. Postupně zkoušejí různá červená tlačítka a čekají, až to u vás bouchne.

Urážku nikdy „nepinkejte“ zpátky. Nesnižujte se na úroveň hrubiána. Pro sebe se usmějte a nechte to plavat.

Nejhorší možnou reakcí je zapojit se do hry a snažit se obhájit se, případně zaútočit zpátky. Agresor, který pronesl urážku, to vnímá tak, že jste se nechali lapit a bude ve hře dále pokračovat. Bohužel, většinou hra skončí vaší porážkou a útočník odchází jako vítěz s dalšími urážkami na rtech. Zároveň je jasné, že příště zaútočí znovu.

Pokud uslyšíte urážku, dejte si na reakci čas – nadechněte se, napijte se, odkašlete si.

1. Na urážku nereagujte, tvařte se, že jste nic neslyšeli.
2. Doptejte se, co výrokem agresor vlastně myslí. Na to často nebývá útočník připraven a otázkou ho zaskočíte. Anebo se také dozvíte užitečnou zpětnou vazbu.
3. Můžete také vyzkoušet asertivní sebeotevření a druhému říci: „Asi to neděláš záměrně, ale když říkáš takovou věc, tak mě to zraňuje / je mi to nepříjemné /je mi to líto / rozčiluje mě to / dotýká se mě.“ Je totiž opravdu možné, že si agresor  neuvědomuje důsledky svých výroků a tato reakce může ukončit opakující se urážející výroky. Je vhodná, pokud vnímáte, že cílem druhého není vás zejména zranit, ale je zvyklý na podobné hry a neuvědomuje si jejich nepříjemnost.

Snažte se sami vyvarovat větám, které někoho zraňují.

Každá taková urážka se vám časem vrátí a není nijak příjemná.