Corona prázdniny

I v této situaci musí Pepa a moje maminka chodit do práce. Proto teď trávíme většinu času u babičky s dědečkem ve Valašských Příkazích. Babička a děda mají hodně zvířat: koně, kačeny, psa, králíky, ryby, slepice, holuby a včely. Každý den, když už mám hotové úkoly, jdu ven, čtu si nebo si jdu zajezdit na koni. Takhle prožívám corona prázdniny.

 

Karin Slabiková

 

Moje dny v karanténě

Můj den začíná tím, že po ranní hygieně a snídani, jdu umýt nádobí a ustlat si postel. Potom si jdu samostatně dělat úkoly. Někdy pomůžu i bratrovi s úkolem. Před obědem jdeme ještě na zahradu skákat na trampolíně. Po obědě si dělám zbylé úkoly. Maminka si dělá úkoly s bratrem, a když potřebuji, radí i mně. Každý čtvrtek mám i hodinu flétny po telefonu. Když máme hotovo, jdeme ven. Naštěstí bydlíme na vesnici, tak můžeme být každý den venku, třeba se jdeme projít do lesa nebo někde do přírody. Nikdy se nám nechce jít domů, ale doma už máme nachystanou večeři. Už se těším do školy, doma už jsme dlouho a ráda bych si zase odpočinula od bratra.

Kristýna Mačková

 

Můj den v pandemii

Začíná tak, že se probudím asi v osm hodin. Na rozdíl od dnů, kdy chodím do školy, že se můžu víc prospat. Pak posnídám, umyju si zuby atak dále. Školu, pokud nějakou mám, dělám od 10 až do 1 hodiny. Pak jdu obědvat a potom chodím často ven až do večera. Vzhledem k tomu, co se děje ve světě, se mám dobře.

Lukáš Hrubčík

Při karanténě to prožívám takto:

Ráno vstanu a jdu se nasnídat. Po snídani se převleču, učešu a vyčistím si zuby. Potom si jdu psát úkoly. Pak si zahraji na flétnu a jdu pomoct mamce. Potom je oběd. Po obědě jdu na zahradu nebo skákat na trampolíně. Jdu na procházku a nebo ven s kamarádkami. Vracím se kolem šesté hodiny večer. Potom si dám večeři, jdu se okoupat. Chvíli se někdy dívám na televizi. Před spaním si vyčistím zuby. Lehnu si do postele, chvíli koukám do mobilu a jdu spát. Už se těším do školy!!!

Nela Vaculíková

 

Moje Dny v Karanténě

Semlelo se to 11. března. Musel jsem zůstat doma v karanténě. Nebyl jsem sám, ale i moji přátelé a paní učitelka. V té době jsem nemohl jít ven za kamarády.

Takže můj den je takový. Ráno vstanu a vyčistím si zuby.

Potom se jdu podívat na Edupage co mně přibylo za úkoly. Některé úkoly si udělám dopoledne. a když něčemu nerozumím, tak počkám na mamku, než příjde z

práce a vysvětlí mně to. Chodím ven s kamarády. Těd‘ už můžeme a je

to dobře. A to je můj den.

 

 

 

Vojtěch Pechanec

           

 

 

                                                                Moje vyprávění

Když začal Covid -19 a přestali jsme chodit do školy, tak jsem se těšil, jak budu doma a nebudu se muset učit. Ale zdání klame. Jakmile jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché, vrátil bych se raději do školy. Bohužel to nebylo možné a tak jsem se i s rodiči s tím musel nějak vypořádat. Ze začátku to šlo špatně, ale pak jsem si našel svůj systém a pokouším se ty úkoly splnit. Ráno vstanu, najím se a jdu plnit úkoly. Když je toho víc, tak si dám přestávku a jdu se svým psem proběhnout na louku a tím si splním i tělesnou výchovu. Vrátím se domů a pokračuji v úkolech. Po splnění si píši se spolužáky, jak se jim daří, co dělají…. Už je nám všem smutno i za paní učitelkou, ale nedá se nic dělat.

Minulý týden jsme byli na chatě, kde jsme s rodiči stavili koupelnu a tak jsem si splnil pracovní činnost. Než budeme mít na chatě koupelnu, tak jsme se koupali venku ve vaně, kde sice máme solární sprchu, ale ta pro všechny nestačí a tak jsme si vyzkoušeli, že to dřív neměli tak jednoduché a ohřívali jsme si vodu na kamnech, abychom se mohli vykoupat a oprat prádlo. Na zahrádce jsme si zasadili zeleninu, kterou máme rádi. I když je Covid-19, tak pořád mám nějaké zážitky. A mimo to, právě jsem si napsal slohovou práci i diktát.                 

 

 

Saša Cepák

 

Můj život doma    

Kvůli Covid-19 jsme museli přestat chodit do školy a zůstat zavření doma. Na začátku to bylo super- nemusel jsem ráno brzo vstávat, v pyžamu jsem vydržel klidně i do oběda.

Přes počítač mi paní učitelka posílá úkoly, které se snažím vždycky udělat co nejdřív, jinak mamka po mě křič, ať se učím.

Nejvíc nejhorší na tom ze začátku bylo, že jsem musel být pořád doma zavřený. A když jsme s bráchou a sestrou takovou dobu pořád na jednom místě, tak občas byly i nějaké ty hádky. Teď už je to lepší, už můžu chodit občas ven i s kamarádama. To vezneme kolo a jedeme se někam projet.

Samozřejmě taky paříme hry na telefonech, když nám maminka dovolí. To se ve hře potkáme i s kamarádama a to je super, že si můžeme povykládat aspoň tak.

Jakub Hrbáček

 

 

Můj život doma    

Kvůli coronaviru nám zavřeli školu a museli jsme zůstat doma. Na začátku jsem byl velmi rád, že nemusím do školy a můžu dlouho spát. Jenže ani do školy ale taky ani ven. Musel jsem být pořád jen doma. Ze školy mi paní učitelka posílá úkoly na edupage, které se snažím vždy včas odevzdávat.

Když se zrovna neučím a nudím se, tak se dívám na televizi nebo hraju mobilní hry, kde se můžu s kamarádama potkat nebo se ségrou nebo i s bráchou. Ale maminka mi říká: „Vem si radši knížku.“ Dnes, když už jsou zvolněná opatření, tak chodím ven buď na kole nebo pěšky. Jednou jsem jel až do Poteče a i do Brumova.  Bylo to super.  Nejlepší bylo sjíždění kopečků.

Petr Hrbáček

 

Jolana Ovesná

 

Marian Mudrák

 

Sofie Burešová

 

Nela Fryzelková

Šárka Válková

 

 

 

 

 

Vypravování

Od té doby, co bylo zrušeno usnesení o zákazu volného pohybu osob, se mám čím dál tím lépe. Konečně je po těch temných, unuděných a bezcílných dnech opět příležitost vyjít z našeho domu a jít se s kamarádkou projít ven. Nejčastěji spolu chodíme do lesa, na naše tajné místo, které je specifické a známé tím, že tam stojí starý vojenský bunkr – těžko ovšem určit, jestli pro účely války první nebo té druhé ze světových. Občas se ke mně a ke Zdence přidá i Andrea a v úplně minimech případů také Leona. Škola mi moc chybí, ne však učení, kterého mám i když jsem doma přehršel, ale kolektiv žáků a učitelů (především paní učitelka Graclíková). Doufám, že se situace bude stále více a více ubírat ke zdárnějšímu a světlejšímu konci, abychom se opět v září všichni ve škole potkali.

Eliška Kurucová

 

Jolana Charvátová

 

 

NEDOBROVOLNÉ PRÁZDNINY  Dne 11. 3. 2020 nám začaly dny volna. Nikdo nevěděl, jak dlouho to potrvá a co se bude dít. Tak nám paní učitelka začala posílat úlohy přes  počítač. Někdy se mi do nich nechtělo, ale jindy jsem je zvládl hned. Nemohl jsem chodit ven za  kamarády, tak jsem pomáhal rodičům na zahradě. Jezdili jsme s mamkou do lesa na kole. Taky jsme hráli různé hry. I když je doma dobře, raději bych byl ve škole s kamarády i paní učitelkou.:-)    Viktor Beňo